close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2007

Bill je těhotnej...:)

17. května 2007 v 20:12 | TyKyNa |  srandičky
REPORTÉRKA: Tak prej vy dva spolu chodíte.
TOM: No chodíme a co má bejt?
BILL: No jo, Tom má tak sexy tvářičku, já jsem se asi zamiloval.
TOM: Opravdu? Já taky
BILL: Dej mi pusu.
REPORTÉRKA: Hodně fanynky zajímá, jestli spolu spíte?
TOM: Jasně, spali jsme spolu snad milionkrát.
BILL: Ty jsi kecka ukecaná
TOM: Néjsem
BILL: Ale jo, bylo to jen 2×, předvčerejškem a před tím taky
REPORTÉRKA: Používáte antikoncepci?
TOM: Jasně, Bill bere antikoncepční pilulky
BILL: Jo, když jsme byli spolu podruhý, tak jsem si ji zapomněl vzít.
TOM: Háááááhááááá, Bille, ty mě teď tak bavíš! Pak, že já jsem kecka ukecaná!
BILL: Já si srandu nedělám, je to pravda! A od tý doby je mi pěkně špatně!
BILL: Promiňte, jdu zvracet!
BILL SI MYSLÍ: No tě pic, já jsem těhotnej! Jak jsou ty těhotenský testy asi pravdivý? Máma mě zabije, ta bude vyvádět víc, než kvůli tomu tattu. Ale další tatto by mi teď mohlo projít. Zabije spíš Toma, protože on mi to dítě udělal. No jo, ale já si nevzal prášek.
BILL: Kluci, jsem těhotnej! Budu mít s Tomem malýho Billa, nebo Billku!
TOM: To si děláš prdel? Dělal sis test?
BILL: Jo, vyšel pozitivní. Ze začátku jsem byl zděšenej, ale teď mám radost. Tome budeme mít spolu malinkýho Billíška. Nejsi rád?
TOM: Je to šok! Mrknu se na ten test a jestli nekecáš, tak to bude Tom a né Bill!
TOM SI MYSLÍ: Ááááááá, tady je. Určitě kecá. Teď se dozvím pravdu!
TOM SI MYSLÍ: On je fakt těhotnej! OK. A bude to Tom, já mu dám Bill!
TOM: Jsem tak rád, že budeme mít Toma
BILL SI MYSLÍ: Já ti dám Tom, bude to Bill!!!
GUSTAV: Hele Tome, když se tak hádáš s Billem o jméno dítěte, nemohl by to být Gustav? To by vyřešilo váš spor a já bych byl rád
TOM: No, já nevím Gustave. Projednám to s Billem a uvidíme, ale já bych radši Toma.
GUSTAV: OK., Dík Tome a když by se tak nejmenoval, mohl bych být jeho strejda?
TOM: No, když budeš mít děti a budou se s našim kamarádit a založí skupinu Tokio Hotel-Junior, tak můžeš být cokoli, jen né taťka a mamka. To už jsme my s Billem.
GEORG: Hele Tome. Jsi můj nejlepší kámoš a chtěl jsem se zeptat, jestli byste nepojmenovali vaše dítě Georg?
TOM: Promiň vypadá to na Toma, nebo Gustava, ale spíš Tom.
BILL: Holky, čekám s Tomem dítě! Jak chcete aby se jmenovalo?
HOLKY: Bíííííííííííííííííííííííííllllllll!
JEDNA FANYNKA: Nechceš to dítě radši se mnou?
BILL: Promiň, zůstanu radši věrnej Tomovi, navíc ho chci požádat o ruku. Chci si ho vzít ještě před tím, než půjde vidět bříško!
BILL: Tak hele Tome! I moje fanynky chtěj aby to byl Bill a když to nebude Bill, tak půjdu na potrat! To asi od fanynek nepřežiješ!
GUSTAV: Tak ať je to Bill, vždyť je to hezký jméno!
TOM: Tak jo, ale naše další dítě bude Tom, OK? Bille miluju tě!
BILL: Si piš, že další bude Tom!
GUSTAV: Nejlepší by bylo abyste měli čtyřčata, tak by žádný hádky nebyly.
BILL: Tome vezmeš si mě příští týden v sobotu? Musíme co nejdřív, aby nešlo vidět bříško!
TOM: Jasně rád. Další koncert zrušíme a vyrazíme na nákupy. Já nemám žádný hoperský oblečení na svatbu!
GUSTAV: Jestli chceš tak jí ti půjčím kvádro
TOM: Si se pomátl, ne? Já chci hoperský oblečení a prsteny musíme koupit a další věci. Půjdem už teď na nákupy ne? Jo a Gusto jestli nám chceš pomoct, tak to řekni naší mámě, nám by naplácala na zadek.
GUSTAV: Tak jo. Tome nemáš nějakej polštář aby mě to nebolelo? A měkkou žíněnku, protože to s ní sekne!

ff-pronásledovatel

17. května 2007 v 20:08 | TyKyNa |  FF-pronásledovatel

Sag das das nicht wahr ist sags mir jetzt
vielleicht hörst dus irgendwie - im Radio
Hörst du mich hörst du mich nicht?

(Tokio Hotel - Rette Mich)


Sotva sedmnáctiletý kluk vstoupil do supermarketu s výrazem podivného šílenství. Byl vysoký, černé vlasy měl po ramena a hnědé oči byly obkroužené černí. Rozhlížel se, jakoby snad někoho hledal.

Procházel mezi regály. Slyšel vrčení kamer, které tam ani nebyly, cítil v zádech pohled jejich skleněných očí. Ale vždyť on si chtěl dojít jen pro dvě plechovky Red Bullu. Proč ho pořád pronásledují? Proč ho sledují? Proč se na něj dívají? To mu nemůžou dát pokoj?

Popadl dvě plechovky, ani nevěděl čeho. Přál si jen zmizet z dohledu těch očí. Rychlými kroky, s neustálým otáčením přes rameno, došel k pokladně a stoupl si do fronty.

Očima přejížděl po regálech a snažil se objevit toho, kdo ho sledoval. Strašně toužil najít toho člověka(?) a vynadat mu. Říct mu, ať ho nechá na pokoji, ať ho už neotravuje. Rád by klid, nechce už být pozorován.

"Přejete si?"

Bill se vylekaně otočil po hlase a pohlédl do zamračených očích černošské prodavačky. Oči měla černé, pichlavé a pozorovala ho s výrazem nedůvěry a zvědavosti ve tváři. Ty oči se mu dostávaly až pod kůži.

"Nechte mě," vyštěkl a upustil plechovky. Padaly na zem jako v nějakém zpomaleném filmu. Snesly se jako plátek růže a s hlasitým zařinčením bouchly o zem. Rozkutálely se na všechny strany.

Bill ten zvuk nevnímal, viděl jen ty černé oči, jak se mu zapichují do kůže jako tisíce malých mečů.

"Co je vám?" nechápala prodavačka. Bill se zhluboka nadechl a vyběhl ze supermarketu. Prodavačka za ním nechápavě koukala.

Běžel celou cestu z obchodu až domů a celou cestu se ohlížel za sebe, zdali neuvidí toho, kdo ho sledoval. Samozřejmě nikoho nezahlédl, ale věděl, že tam je.Věděl to. Cítil na sobě jeho pohled, na krku ho lechtal pronásledovatelův dech.

Ani doma nenašel klid. Zavřel se do koupelny, ale i tam měl pocit, že je pozorován. Schoulil se do klubíčka vedle záchodu a třásl se. Ne zimou, to ne, ale strachem. Bál se toho, kým byl neustále sledován a nechápal, proč ho pozoruje. Jediné, co věděl, bylo, že všechno začalo od té doby, co si přečetl ty e-maily. V živé paměti měl některé řádky: "Od první chvíle, co jsem tě viděla, na tebe nedokážu zapomenout…", "Stále na tebe myslím, vkrádáš se mi do snů…" a ta nejhorší, díky které je vlastně tohle všechno: "Miluji tě, Bille. Bez tebe nejsem nic… Můj život bez tebe je strašně prázdný. Musím to ukončit… Sbohem."

Když to poprvé četl, nevěnoval tomu pozornost. Spíš se bavil tím, že ta holka i vypsala v kolik a kde se zabije. Jenže o týden později narazil v novinách na článek s titulem: "Mladá dívka si podřezala žíly! V rukách svírala fotku formana Tokio Hotel Billa Kaulitze!" Zděsil se. Utěšoval se aspoň tím, že nebyl viníkem. Nebo snad mohl za to, že se do něj ta holka zamilovala? Mohl za to, že byla nemocná?

Složil hlavu do dlaní a v očích se mu zablyštěly slzy. Jedna jediná slza, tolik podobná krystalu, sklouzla po hladkém líčku a přetřela suché rty. Slza byla horká, slaná, plná obav a smutku.

Otřel ji a rozhlédl se po koupelně, snažíc najít tu svini, která na něj upírala svůj zrak a nedokázala přestat.

"Už dost!" zamumlal, hlava mu třeštila, kachličky, kterými byla obložená koupelna, ho chladily na kůži.

"Proč mě pořád sleduješ?" nechápal. On přece za nic nemohl! Ani tu dívku neznal!

"Proč mě pořád sleduješ?" vykřikl. Hučelo mu v uších. Zacpal si je rukama. Kdyby ho sledoval někdo, kdo by ho neznal, měl by pocit, že má Bill "absťák". A Bill sám by radši zvolil absťák, než tohle. Nevěděl, jak se toho zbavit. Je to strašná noční můra, ze které se toužil probudit. Teď už chápal, jak se asi cítí soutěžící v reality show pod pohledem kamer. Jenže oni můžou odejít! On nemohl.

Popadl ho vztek. Vzal první, co bylo po ruce - ruličku toaletního papíru- a mrštil jí proti dveřím.

"Jděte do prdele!" zařval a lehl si na podlahu. Na obličeji ho příjemně studila ledová podlaha.

Usnul.

Probudil se s dobrou náladou a s pocitem, že je sám. Opravdu! Byl to opravdu ten lahodící pocit, že v místnosti je pouze on.

Uslyšel zvonek a šel otevřít. Ve dveřích stála ta prodavačka. Podivil se tomu, protože na sobě měla uniformu, kterou nosí pošťačky.

"Donesla jsem vám dopisy," oznámila mu, zalovila v brašně a vytáhla štos dopisů.

´Asi od fanynek,´ blesklo mu hlavou a převzal je od černošky.

"Díky," řekl a zavřel dveře. S dopisy se usadil na gauč. Otevřel první dopis a začetl se.

Povím ti tajemství…

Vyděsil se. Takhle přesně začínal ten dopis od té dívky, co se zavraždila. Odhodil dopis a vzal další.

Povím ti tajemství…

I tenhle dopis zahodil a otevřel další.

Povím ti tajemství…

Všechny dopisy začínaly stejně. Náhle uslyšel klapnutí dveří a myslel, že snad nechal otevřeno a dveře se teď samy zavřely. Vstal a šel to zkontrolovat. Jenže ve dveřích stála nějaká dívka. Dlouhé černé vlasy měla slepené krví a pod zelenýma očima se jasně rýsovaly kruhy. Vypadala jako sama smrt. Kolem zápěstí měla jako hrůzný náramek krvavou stopu.

"Povím ti tajemství…" zašeptala a přiblížila se k němu. Vyděšeně vykřikl a chtěl utéct, ale nohy ho neposlouchaly.

Komm und rette mich ich verbrenne innerlich

komm und rette mich ich schaffs nicht ohne dich

Rette mich dich und mich dich und mich dich und mich

(Tokio Hotel - Rette Mich)

"Bille! Proboha, Bille! Probuď se!"

Slyšel hlas, jakoby velké dálky. Byl slabý a pištivý, postupně nabíral na síle. Cítil, jak ho někdo pleská po tváři a v nose ho šimrala slabá vůně mužského parfému a cigaretového kouře.

"Bille! Kurva, Bille!" křičel někdo a Billovi byl ten hlas tak podivně povědomý. Otevřel víčka a do očí ho uhodilo sluneční světlo. Zavřel je, ale další rána do tváře ho donutila víčka opět otevřít.

Zamrkal. Nezřetelně viděl, jak se nad ním sklání někdo s dlouhými vlasy a kšiltem. Zamrkal. Postava nabyla zřetelnější obrysy a Bill poznal Toma. Své dvojče.

"Bille! Co je ti? Vypadáš strašně!" mumlal Tom a třásl s ním. Bill se mírně ušklíbl. "Dojdu zavolat sanitku," řekl Tom a vstával.

"Zůstaň," zaprosil Bill a přitáhl k sobě bratra za tričko. Nechtěl, aby Tom odešel. Nemůže ho tu přece nechat. V Tomově přítomnosti měl Bill pocit bezpečí, dokonce na sobě tolik necítil pohled pronásledovatele.

Zhroutil se Tomovi do náruče a rozvzlykal se.

"Pořád mě pronásledují," šeptal na hranici slyšitelnosti. Tom to však slyšel.

"Kdo tě pronásleduje?" nechápal. Ve tváři se mu zračila obava o Billa. Poslední dobou si všiml, že Bill je hrozně roztěkaný, vyděšený a vypadá čím dál tím hůř. Vyděsilo ho, když ho našel ležel v koupelně na zemi. Bál se, jestli se mu něco nestalo.

"Nevím," zašeptal Bill. "Nejspíš ona."

"Ona? Kdo ona?" chtěl vědět Tom. Pronásledovalo je spousta holek, ale přece se kvůli jedné Bill nerozsype.

"Podřezala si kvůli mně žíly, kvůli mně je mrtvá," šeptal Bill vyděšeně. Toma polilo horko a po zádech mu přeběhl studený mráz. Kvůli Billovi se zabila nějaká dívka… Pane bože!

"Bille, ty za to nemůžeš. Ty jsi ji nezabil!" namítl.

"Zabil," nesouhlasil Bill. "Nevědomky jsem ji zabil. Nepřišel jsem ji zachránit. Doufala, že přijdu a zabráním jí v tom. A já nepřišel." Billovi selhal hlas a hlasitě vzlyknul.

"Ne, Bille. Ty za to nemůžeš," domlouval bratrovi Tom, ale bezvýsledně. Bill stále vrtěl hlavou a opakoval: "Zabil jsem ji, zabil jsem ji, zabil jsem ji…"

Tom nevěděl, co dělat. Bill potřeboval pomoct, ale Tom nevěděl, jak by mu pomohl. Jediné, co věděl, bylo, že Bill už nebude nikdy takový, jaký byl. Jediná fanynka ho dokázala zahnat až na okraj propasti a shodila ho dolů. Jediná fanynka ho dokázala zničit. Začal je nenávidět. Všechny. Zničily jeho bratra. To nejcennější, co v životě měl. Měl ho rád víc, než svou vlastní matku. Vždyť spolu byly celý život, nikdy se od sebe nehnuli. Kvůli němu by klidně i zemřel.

"Nezabil´s ji," pronesl tiše k Billovi. Ten stále plakal v Tomově náručí, naprosto na dně.

"Zabil jsem ji, zabil jsem ji, zabil jsem ji. Já jí zabil!" vykřikl Bill.

"Ne, Bille! Nezabil! Nezabil jsi ji!" Teď už křičel i Tom a i jemu unikla slza. Nikdy nebrečel. Nikdy. A teď… Jenže nikdy taky nešlo o Billa. Nikdy na tom nebyl Bill tak špatně jako teď.

"Ale ano, zabil," odsekl Bill. "Můžu za to já!"

"Ne!"

"Ano!"

"Bille, ty nemůžeš za to, že byla nemocná," namítal Tom, nevypadalo to ale, že by Billa přesvědčil.

"Mohl jsem ji zachránit," šeptal Bill tiše a znovu se schoulil do klubíčka. Lidská troska, prolétlo Tomovi hlavou. To z něj udělaly fanynky. Lidkou trosku.

Komm und rette mich ich verbrenne innerlich

komm und rette mich ich schaffs nicht ohne dich

Rette mich dich und mich dich und mich dich und mich

Když Tom naposledy viděl Billa, spal. Ležel mezi čistě bílými peřinami a ve tváři měl vepsanou bolest a strach. Pleť měl sinalou a pod očima neuvěřitelně tmavé kruhy. Byly to už dva roky od události v koupelně, ale Tom na to nikdy nezapomněl. Tenkrát mu Bill v náručí usnul a Tom zavolal pro sanitku. Odvezli Billa a Tom měl pocit provinění, věděl, že ho kvůli tomu Bill bude nenávidět, že kvůli němu bude muset strávit léta v blázinci. Byl to nejhorší den jeho života.

Neměl pravdu v tom, že ho Bill bude nenávidět. Bill ho totiž ignoroval. Ignoroval všechny. Uzavřel se do svého světa plné smutku, výčitek, bolesti. Všechny Tomovi návštěvy strávil tím, že přivázaný k posteli, zíral apaticky z okna a sledoval vrány, jak poletují po obloze.

Vždycky, když Tom od Billa odcházel, plakal. Vždycky. Nedalo se to snést. Jedinou útěchou pro něj bylo, že Billa ten někdo přestal pronásledovat. Aspoň to tak vypadalo. Bill se totiž už nerozhlížel po tom pronásledovateli. Možná si na to zvyknul.

FF-štěstí neexistuje

17. května 2007 v 19:52 | TyKyNa |  FF-štěstí neexistuje!!

Sedí a pokaždé,když si uvědomí co se stalo prudce jí zamrazí v zádech.Je to jako kdyby se chtěla nadechnout,ale nemůže.Nemůže.Je vyčerpaná,sice je to už půl roku,ale ona žije každý den stejně:Vzbudí se,rozpláče a utíká.Utíká na jejich místo.Tady sedí až dlouho do noci a přemýšlí.Přemýšlí o jejich krásných chvílích,které zažili spolu.V tom přemýšlení vždycky dojde k tomu samému:,,Můžu za to já!!!Kdybych na něj nevolala,nestalo by se to!!''toto si opakuje pořád dokola,ale sama ví,že to k ničemu nevede.Tíží jí všechno,ta bolest,ta nesnesitelná bolest,kterou trpí už víc,jak půl roku.Ta bolest jí rozervala srdce na milion kousků.Denně pláče,nejí a je zdrcená tím strašným pocitem viny,který za sebou vláčí,jako vězeňskou kouli.,,My se milovali!!!Tak proč?PROČ???''zakřičí do prázdnoty a pláče dál.Už ani nemá síly plakat a přesto pláče.Chce aby to skončilo,ale ona to nedokáže nebo ano???Nevím,ale přesto dál přemýšlí,jak to všechno bylo krásné až do té osudné chvíle…………………….Byl chladivý den.Vyběhla z domu a plakala,ano plakala,ale nebylo to stejné jako teď!!!Přes slzy ani neviděla a do někoho vrazila,,O-O-Omlouvám se j-já n-nechtěla…!!''vykoktá ze sebe mezi vzlyky omluvu.,,Ne to nic….proč pláčeš???''ptá se jí krásný chlapec a snaží se jí dotknout.Uhne a bez zájmu odpoví,,To je jedno!!'' a prchá dál.Avšak chlapec se za ní rozeběhne a pokládá si tutéž otázku:,Co je mi do ní??' ale nezpomaluje,je stejně vytrvalí jako ona dívka.Najednou se zprudka posadí na nějaké mýtince.Je to opravdu kouzelné místo a tak romantické.Je velice romantické,ale chlapec romantiku nemá rád,přesto ho to příjemně ohromilo.Sedne si vedle ní a dá jí ruku kolem ramen.To potřebovala!!!Ano,toto něžné obětí po kterém toužila hodně dlouho.Opřela mu hlavu o rameno a přestala plakat.Cítila se v bezpečí,jako nikdy.Podívala se na něj a jejich pohledy se setkali.Dlouze se na sebe dívali a ani jeden nechtěl uhnout pohledem.Začali se k sobě obličeji přibližovat.Když už byli od sebe jen pár milimetrů dívka se odklonila,přitáhla si kolena k bradě a začala zase plakat.Chlapec se zvedl,shýbl se pro ni a vzal jí do náruče.Obmotala mu ruce kolem krku a usnula.Opět se cítila v bezpečí.Chlapec jí odnesl k němu domů,položil jí na postel a přikryl sametovou pokrývkou.Kdyby nevykřikla ze spaní snad by se ani nesblížili.Lehl si tedy vedle ní.V obětí spali až do rána.Dívka se vzbudila jako první,nejprve nemohla uvěřit,kde je,ale pak si vzpoměla.Vstala a šla tam,kde předpokládala,že je kuchyně.Našla jí hned na poprvé a udělala snídani.Nesla jí nahoru chlapci.Odvážila se k neznámému kroku.Sehnula se nad ním a jemně přitiskla svoje rty na jeho.Začal se probouzet.S úsměvem a údivem zároveň řekl,,Ahoj!!'',,Ahoj!!''odpověděla s malými rozpaky dívka,ale přesto neodolala a znovu se jejich rty spojily.TO byl počátek jejich velké lásky.A teď???Je všechno jinak.Ona pláče na mýtince a on???On už není,není!!!Oni jí ho vzali!Ti odporní andělé jí ho vzali.Vzali jí jediného koho milovala a on jí.Zase vzpomínala na tu hrůzu,která se jí odehrávala před očima…..Byl na druhé straně silnice a ona na něj začala volat a mávat.Nemohla se dočkat až ho obejme políbí a řekne,jak ho moooooc miluje.Jakmile jí uviděl hned se rozzářil a zamával jí nazpátek.Ale zmohla se na pouhé:,,Nééééééééééééé!''Bohužel bylo pozdě.Kamion ho srazil a on tam teď ležel tak bezvládně,že by člověk řekl,že v poklidu spí.Prudce se k němu rozeběhla a položila si jeho hlavu do klína.,,Miláčku slib mi,že vyřídíš T-Tom-Tomo……..''nemohl to doříct a zhluboka se nadechl,,Tomovi,že ho mám strašně rád a Gusťovi a Georgovi,že jsou to nej kámoši'',,Ne Bille mlč!!Už nic neříkej,záchranka tu bude za chvíli''Dívce se začali po tvářích kutálet slzy.Myslela si jak bude šťastná a všechno se najednou zvrtklo.,,No tak Kate,miluji tě!!!Změnila si mi život!Nikdy jsem nikoho nemiloval až tebe!Moc tě miluju a určitě se setkáme''řekl Bill skoro neslyšitelně,ale Kate ho slyšela:,,Né miláčku nemůžeš odejít!!Já nikoho jinýho nem…..''nedořekne Kate a zlomí se jí hlas,protože vidí jak se Billovi zavírají oči.Okamžitě ho políbí,Bill ještě zašeptá:,,Děkuji!''a už odchází pryč.Ten den se jí zhroutilo všechno.Všechny její sny,její život a hlavně,hlavně LÁSKA.Teď sedí na mýtince a v ruce svírá osvobození.Ano osvobození z té noční můry,která si říká život.Tu blýskavou věc drží tak pevně,že se jí její ostré hrany zabodávají do dlaně,ale to jí netíží.Šeptá jen dvě slova:,,Miluji tě!!''.Uchopí žiletku ještě pevněji než před tím a řízne.Nejdříve né hluboko,ale podruhé o hodně hlouběji.Pro jistotu se řízně ještě jednou a vidí,ajk jí po ruce stéká potůček tmavě rudé barvy.Cítí,jak její bolest odchází s krví pryč a ona se těší!Ano těší se až umře,proto se usměje.JE to první úsměv bez Billa.Cítí jak dopadá na trávu a před očima má Billa-Propadá se do tmy a věří,že někde v té tmě najde svou lásku,BILLA………….
Ende.....

bleskajda!!!!!!!!

12. května 2007 v 17:58 | TyKyK |  Bleskajdy.......
Takže tady máte další bleskajdu beru první 2-3 lidi...




1/co je na obrázku??
2/jaké by ste mu dali jméno??
3/proč??
4/líbí se vám můj blog??
5/máte kluka/holku??
6/ste za ně rádi??
7/máte momentálně nějaký úraz??
8/líbí se vám ghotika nebo emo??
9/posloucháte My chemical romance??
10/máte se rádi??

PrAsÁtKO!!!

12. května 2007 v 17:38 | TyKyNa :) |  ocenění for tento blogís......
Tak a je tu další diplomek for tento blogísek...krásnej že jo??

jupí...

10. května 2007 v 20:35 | TyKyNa :) |  ocenění for tento blogís......
TAk sem for tento blog vyhrála další diplomek....doufám že se bude líbit i vám.......no nic no tady je..................

Tááááááááák mazec......!!!!!!!!!Vroutech!!!!!!!

9. května 2007 v 21:14 | TyKyNa :) |  Odkazy
Jóóó lidi!!!!!!!!!STe z Vroutku a okolí??tak to určo znáte VROUTECH!!!!!!FAkt mazec!!!!!!!!Byla sem tam a pudu znovu!!!!určo se podívejte na tyto stránky sou mazec a někdy si zkočte i na ŇÁKOU technařskou akcičku..........Díky za podporu TyKyK:)
odkaz:VrOuTeCh

A - jako anděl, kterým ses mi zdál

6. května 2007 v 18:48 | nevím |  €mO
A-jako ANDĚL kterým ses mi zdál
B-jako BUDOUCNOST cos mi sliboval
c-jako CIT kerý jsi měl
D-jako DAR co dát smi chtěl
E-jako EMLÉM co v srdci máš
F-jako FOTKA co v lásce znáš
G-jako GÉNIUS co v lásce se vyzná
H-jako HŘÍCHY které si přizná
CH-jako CHVÍLE kdy něžnost jsme znali
I-jako INTIMNOST co jsme si přáli
J-jako JISTOTA kdy zrady se lekám
K-jako KOUZLO na které čekám
L-jako LÁSKA co v srdcích je vyryta
M-jako MUŽNOST jnž v tobě je skryta
N-jako NĚHA tu láska si žádá
O-jako OČI které mám ráda
P-jako POLIBEK co sladce chutná
R-jako RADOST která je nutná
Ř-jako ŘÁDKY co jsi mi psal
S-jako SLZY cos vyplakal
T-jako TOUHA která je v nás
U-jako ÚSTA co jsou na líbání
V-jako VÍRA na lásku a odevzdání
Z-jako ZIMA na severním pólu
Ž-jako ŽIVOT kterým jdeme spolu

1.MÁJ

1. května 2007 v 11:38 | tyka |  Já a můj blog
určitě skoro všichni znáte básničku ''PRVNÍ MÁJ'' kde se recituje ''''Byl pozdní večer-první máj-večerní máj-byl lásky čas.Hrdliččin zval ku lásce hlas,kde borový zaváněl háj.O lásce šeptal tichý mech.............................A než příští skončí den,v to pusté nic jsem uveden.'''''¨no doufám že se na ten slavný den těšíte páč to není jen den kdy se nemusí do školy ale je to taky den kdy ulicema jezdí alegorické vozy,hraje muzika a zamilované dvojičky je úpa jedno jakého sou rodu prostě všichni se líbají pod rozkvetou třešní aby neuschli ...no já si počkám na Lukyho a asi to taky vyskouším no nevím moc se mi do toho nechce nikdy sem se na prvního máje s nikým nelíbala a nikdy sem neuschla ale dneska asi zásadu poruším....takže si moje milé hrdličky chiťte pevně holoubky pod křidélko a hurá pod třešeň......přeju hoooodně štěstí a určoí se ozvěte jak to dopadlo......zatím papíček....
..................................................a ode mne prvo májovou pusinku na čelíčko......
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,...................................................Tykyna