Sedí a pokaždé,když si uvědomí co se stalo prudce jí zamrazí v zádech.Je to jako kdyby se chtěla nadechnout,ale nemůže.Nemůže.Je vyčerpaná,sice je to už půl roku,ale ona žije každý den stejně:Vzbudí se,rozpláče a utíká.Utíká na jejich místo.Tady sedí až dlouho do noci a přemýšlí.Přemýšlí o jejich krásných chvílích,které zažili spolu.V tom přemýšlení vždycky dojde k tomu samému:,,Můžu za to já!!!Kdybych na něj nevolala,nestalo by se to!!''toto si opakuje pořád dokola,ale sama ví,že to k ničemu nevede.Tíží jí všechno,ta bolest,ta nesnesitelná bolest,kterou trpí už víc,jak půl roku.Ta bolest jí rozervala srdce na milion kousků.Denně pláče,nejí a je zdrcená tím strašným pocitem viny,který za sebou vláčí,jako vězeňskou kouli.,,My se milovali!!!Tak proč?PROČ???''zakřičí do prázdnoty a pláče dál.Už ani nemá síly plakat a přesto pláče.Chce aby to skončilo,ale ona to nedokáže nebo ano???Nevím,ale přesto dál přemýšlí,jak to všechno bylo krásné až do té osudné chvíle…………………….Byl chladivý den.Vyběhla z domu a plakala,ano plakala,ale nebylo to stejné jako teď!!!Přes slzy ani neviděla a do někoho vrazila,,O-O-Omlouvám se j-já n-nechtěla…!!''vykoktá ze sebe mezi vzlyky omluvu.,,Ne to nic….proč pláčeš???''ptá se jí krásný chlapec a snaží se jí dotknout.Uhne a bez zájmu odpoví,,To je jedno!!'' a prchá dál.Avšak chlapec se za ní rozeběhne a pokládá si tutéž otázku:,Co je mi do ní??' ale nezpomaluje,je stejně vytrvalí jako ona dívka.Najednou se zprudka posadí na nějaké mýtince.Je to opravdu kouzelné místo a tak romantické.Je velice romantické,ale chlapec romantiku nemá rád,přesto ho to příjemně ohromilo.Sedne si vedle ní a dá jí ruku kolem ramen.To potřebovala!!!Ano,toto něžné obětí po kterém toužila hodně dlouho.Opřela mu hlavu o rameno a přestala plakat.Cítila se v bezpečí,jako nikdy.Podívala se na něj a jejich pohledy se setkali.Dlouze se na sebe dívali a ani jeden nechtěl uhnout pohledem.Začali se k sobě obličeji přibližovat.Když už byli od sebe jen pár milimetrů dívka se odklonila,přitáhla si kolena k bradě a začala zase plakat.Chlapec se zvedl,shýbl se pro ni a vzal jí do náruče.Obmotala mu ruce kolem krku a usnula.Opět se cítila v bezpečí.Chlapec jí odnesl k němu domů,položil jí na postel a přikryl sametovou pokrývkou.Kdyby nevykřikla ze spaní snad by se ani nesblížili.Lehl si tedy vedle ní.V obětí spali až do rána.Dívka se vzbudila jako první,nejprve nemohla uvěřit,kde je,ale pak si vzpoměla.Vstala a šla tam,kde předpokládala,že je kuchyně.Našla jí hned na poprvé a udělala snídani.Nesla jí nahoru chlapci.Odvážila se k neznámému kroku.Sehnula se nad ním a jemně přitiskla svoje rty na jeho.Začal se probouzet.S úsměvem a údivem zároveň řekl,,Ahoj!!'',,Ahoj!!''odpověděla s malými rozpaky dívka,ale přesto neodolala a znovu se jejich rty spojily.TO byl počátek jejich velké lásky.A teď???Je všechno jinak.Ona pláče na mýtince a on???On už není,není!!!Oni jí ho vzali!Ti odporní andělé jí ho vzali.Vzali jí jediného koho milovala a on jí.Zase vzpomínala na tu hrůzu,která se jí odehrávala před očima…..Byl na druhé straně silnice a ona na něj začala volat a mávat.Nemohla se dočkat až ho obejme políbí a řekne,jak ho moooooc miluje.Jakmile jí uviděl hned se rozzářil a zamával jí nazpátek.Ale zmohla se na pouhé:,,Nééééééééééééé!''Bohužel bylo pozdě.Kamion ho srazil a on tam teď ležel tak bezvládně,že by člověk řekl,že v poklidu spí.Prudce se k němu rozeběhla a položila si jeho hlavu do klína.,,Miláčku slib mi,že vyřídíš T-Tom-Tomo……..''nemohl to doříct a zhluboka se nadechl,,Tomovi,že ho mám strašně rád a Gusťovi a Georgovi,že jsou to nej kámoši'',,Ne Bille mlč!!Už nic neříkej,záchranka tu bude za chvíli''Dívce se začali po tvářích kutálet slzy.Myslela si jak bude šťastná a všechno se najednou zvrtklo.,,No tak Kate,miluji tě!!!Změnila si mi život!Nikdy jsem nikoho nemiloval až tebe!Moc tě miluju a určitě se setkáme''řekl Bill skoro neslyšitelně,ale Kate ho slyšela:,,Né miláčku nemůžeš odejít!!Já nikoho jinýho nem…..''nedořekne Kate a zlomí se jí hlas,protože vidí jak se Billovi zavírají oči.Okamžitě ho políbí,Bill ještě zašeptá:,,Děkuji!''a už odchází pryč.Ten den se jí zhroutilo všechno.Všechny její sny,její život a hlavně,hlavně LÁSKA.Teď sedí na mýtince a v ruce svírá osvobození.Ano osvobození z té noční můry,která si říká život.Tu blýskavou věc drží tak pevně,že se jí její ostré hrany zabodávají do dlaně,ale to jí netíží.Šeptá jen dvě slova:,,Miluji tě!!''.Uchopí žiletku ještě pevněji než před tím a řízne.Nejdříve né hluboko,ale podruhé o hodně hlouběji.Pro jistotu se řízně ještě jednou a vidí,ajk jí po ruce stéká potůček tmavě rudé barvy.Cítí,jak její bolest odchází s krví pryč a ona se těší!Ano těší se až umře,proto se usměje.JE to první úsměv bez Billa.Cítí jak dopadá na trávu a před očima má Billa-Propadá se do tmy a věří,že někde v té tmě najde svou lásku,BILLA………….
Ende.....
ségra promiň, ale tohle se mi zdá úplně zbytečný...je to nádherný, to jo, ale prostě je to na dračku...četla sem to dneska a zrovinka dneska mám blbej den...prostě tohle neunášim...včera sem probrečela téměř celou hodinu c kuse a teďka div taky nebrečim...je to tak krásný a dojemný, že se mi z toho chce brečet, ale zároveň je mi z toho špatně...je to takovej ten divnej pocit, ale už dost!! tohle je zbytečný týrání a já už nvm, co mám dělat...sem naprosto vyřízená!! a ještě tohle...neber to jako kritizování, ale fakt...