close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Srpen 2007

ahojda..

18. srpna 2007 v 19:29 | Tykča |  Já a můj blog
Ahojík milášci..
tak jaký byly...teda sorry jaký jěště jsou prázky??
dlouho sem sem nepsala páč sem byla na dovolený s rodičema a byla nsem zaneprázdněná..(tý jo tolik sem v jedný větě)
no byla to bez mího broučínka ttálně nuda!!!!
a co vy milšci jak užíváte prázek??máte pro naše čtenáře nějaký ten typ na prázdniny nebo výlet???jestli jo tak mi je pište do komentářů a já ty nejajímavější zveřejnim a možná odměnim...
tak se mějte,užívejte prázek a nezapomínejte....ta nudná část prázek skončila teďka to teprve začne naplno!!!!
začnou před školní kalby...
a nekonečné nákupy věcí do školy do kterejch se počítaj i new hadříky a když se někomu povede přihodit nepozorovaně mezi školní věci i něco navíc co zrovna potřebuje..není to na škodu...no ptrostě nákupy ze kterejch bude až zrak přecházet!!
a nezapomeňte na heslo které je o prázkách důležité!!,,MILUJTE SE A MNOŽTE SE!!''
a hlavně se někdy vyspěte a´t máte sílu zvládnout to všechno bez úhony takže ještě jednou krásnej zbytek prázdin!!!

ff o děvčátku a labutích

8. srpna 2007 v 17:45 | si už nepamatuju.. |  jednodílné povídky

O děvčátku a labutích...

Vždycky jsem chtěl mít ještě jednoho mladšího sourozence,ale jako na truc máma říkala,že takoví dva ďáblové jako jsem já a Bill jí bohatě stačí… Ani ne půl rok,co to prohlásila a doktor jí sdělil,že čeká dítě… Bylo nám 16,když se Ema narodila,bylo to super… Cítil jsem k ní,takový ten otcovský půd… Chtěl jsem být jejím ochránce,stejně jako Bill… Jenže z malé Emy rostla a rostla,čím dál větší a krásnější dívka… A my jsme stárli a dělali svojí životní kariéru,pořád jsme dělali svojí muziku,proto jsme dost často Emu neviděli. Pokaždé,když jsme přijeli domů měla pro nás něco přichystaného ať to byl čajíček pro panenky,nebo to byl obrázek,který sama namalovala… Byly jí 4 roky,když přišla za mnou s pláčem,že jí bolí bříško tolik nás milovala mě a bráchu,snad více než mámu a tátu. "Lehni si ke mně do postýlky,to bude dobrý!"řekl jsem a Ema si za mnou lezla,snažila se být statečná a neplakat,ale když sem viděl,že jí opravdu bolí moc to bříško šel jsem pro Billa. Bill to diagnostikoval na zacpané prdy… Emuška se přitom smála a říkala: "Já nemám tátání.. Ty popeto!"ukázala výhružně prstem na Billa,ale ten jí i přesto posadil na záchod a čekal tam s ní,než udělá svoji potřebu. Mezitím jsem vzbudil mámu a řekl jí,že Emušku bolí hrozně bříško. Máma vystřídala Billa a řekla nám ať si jdeme lehnout. Jenže jsme neuběhla ani chvilinka a vzbudil mě i Billa hrozný řev a pláč… Malá Emuška se svíjela na záchodě v křečích a plakala… Utišovali jsme jí,ale ona neustále plakala .. "Já už bu-u odná!!"plakala a pořád to opakovala dokola. Máma zavolala sanitku a za 10 minut byli u nás. "Tomí plosím…!!!"pouštěla se mě s pláčem a křičela na mě,že chce zpátky domů. Tak bych jí vzal zpátky,ale chtěl jsem,aby to bylo dobré! Hned druhý den ráno jsem s Billem brzy vstal a nachystal pár věcí,co Ema miluje s sebou do nemocnice. Nechtěli jsme na sebe nějak upozorňovat,a proto jsme si vzali taxíka. Procházeli jsme dlouhou chodbou až jsme přišli do bílého pokoje. Tam spinkala naše malá Emuška a měla vedle sebe svojí bílou labuť.. Od malička milovala tyto zvířata,pořád jsme se chodili dívat spolu na rybník,kde bylo vždy hejno labutí a my jim házeli rohlíky… Vždycky se tak smála a říkala,že jednou bude jako ony… Bude bílá labuť! Tolik milovala ty stvoření,že měla o nich všechny knížky hračky a podobně… Vždy měla s sebou aspoň něco s labutí… Nechápal jsem,co jí tak fascinovalo na těch labutích,ale věděl jsem,že až bude starší,tak mi to vysvětlí a já to pochopím… Seděli jsme vedle ní a každý ji držel za jednu ruku. Bylo naprosté ticho,jenom šlo slyšet její nádech a výdech… Bill byl bledý a měl strach stejně jako já a ostatní zbytek rodiny. Za nedlouho přišla máma se zprávou od pana primáře… Vyšli jsme z pokoje a čekali,co nám máma poví. "Pan primář říkal,že ještě nejsou hotové všechny testy,že budou hotové až odpoledne… za tím se nic neví!"dořekla to máma a šla za Emou,my zůstali na chodbě a já byl celkem šťastný,že jí zatím nic není,ale bál jsem se odpoledne.. Schylovalo se ke druhé hodině odpolední a přišel primář a v ruce držel výsledky s testy. "Paní Kaulitzová?"zeptal se a pohlédl na Billa i na mě. "Je ve vnitř! Jsme bratři!"řekl Bill,protože já jsem nemohl vydat ani jednu hlásku. Primář přišel k mámě a přes sklo jsem viděl,jak se máma hystericky rozbrečela… Chtěl jsem tam vletět za ní,ale viděl jsem,že pořád mluví s panem primářem. "Co jí je??"vyletěl Bill ze sedačky a díval se na doktora. "Je mi to velice líto,ale… má rakovinu jater!"odpověděl primář a já i Bill jsme zkameněli. Primář odcházel po dlouhé bílé chodbě a ozýval se jenom dupot. Vešli jsme do pokoje,kde plakala máma. Velmi hodně nás objala a řekla: "To bude dobrý kluci,nemějte strach! Hlavně jí nic neříkejte! Je zdravá! Pro nás je zdravá!"řekla máma a vyběhla s pláčem ven. Ještě potom jsem mluvil s primářem a ten mi řekl,že už nemá moc času,zřejmě by měla co nejvíce času trávit s rodinou… Byl jsem hrozně naštvaný,na svůj život,na primáře,na všechny i na ty labutě,které za nic nemohly! Když jsem znovu vešel do pokoje viděl jsem Emičku,jak se na mě směje. Běžel jsem k její postýlce a objal jí. Četl jsem jí z knížky o labutích a slíbil jí,že se zase půjdeme na ně podívat… Měla hroznou radost a už se těšila až půjde domů. Za pár dní jí pustili domů a já jsem udělal,to co jsem jí slíbil… Společně s Billem jsme krmily labutě a Emuška se pořád smála a byla velmi šťastná. Vyskytla se naděje,že by Ema mohla žít dál… Chemoterapie… "Emičko budeš muset chodit.. No někam s panem doktorem víš a on tě bude různě prohlížet a tak.. A ty ho budeš poslouchat, a potom vždy,když budeš hodná,tak půjdeme za labutěmi!"vždycky jsme jí řekli historku,ačkoliv asi tušila,že není všechno úplně v pořádku. Pravidelně chodila na chemoterapii a my vždy plnily sliby,že jsme šli za labutěmi. Každý večer jsem jí četl její oblíbenou básničku,každý den byl stejný jako ten předešlý,pořád se opakoval,ale mně to nevadilo.. Každý čas strávený se svým blízkým jsem bral jako povinnost a lásku k němu…
Vypadaly jí vlásky… "Tomí proč máž vlášty a já ne?"žvatlala a držela hřebínek v ruce. "Taky jsem neměl.. Labutě také nemají vlásky!"řekl jsem jí uklidňující větu a čekal až se jakoby dočeše…
Chemoterapie zabrala,Emuška je skoro zdravá… Na slávu tomu velkému trápení jsem s Billem domluvil,že v zologické zahradě se domluvíme,aby nám labuť přidrželi a Emuška si jí mohla pohladit… Milovala je,ale trošku se jich bála…I přesto s námi šla,byla tak nedočkavá,že uháněla před námi 20m a pořád klopýtala… Jak hladila tu labuť,ta labuť se ani nehla,držela jako přimrazená… Dívala se na ní svými hnědými kukadly a nemohla se vynadívat… Labuť na tom byla podobně,pozorovala Emu,co dělá…
Uběhl ani ne rok a u Emičky se objevily stejné bolesti… Primář diagnostikoval stejně jako před tím,má rakovinu jater… "Tomí prosím… já už budu hodná!!"ječela zase na mě Emuška,když jí nakládali sanitáři do sanitky a nemohli ji ode mě odtrhnout. "Přijedu za tebou!"zakřičel jsem na ni a vrátil se domů. Celá rodina byla ještě více zdrcená…
Chemoterapie nezabrala… Je jí 6 let a stojí předemnou. Hubená,krásná malá holčička,která má svoji lásku labutě… "Pojedeš do Berlína,tam tě dají do hromady… A potom si uděláme vlastní rybník,kde budou jenom naše labutě!"slíbil jsem jí a čekal jsem,kdy se jí vykouzlí na tváři úsměv. Nevykouzlil. "Přijedeš za mnou?!"řekla Ema a ukápla jí slzička na její labuť,co držela v ruce. "Samozřejmě,nikdy Tě neopustím!"řekl jsem jí. Zítra odjíždí do Berlína,ale je malá pravděpodobnost,že ten převoz zvládne? Je tak velmi slabá,tak malá,taková…. Ale musí tam jet,oni jí musí zachránit,už kvůli labutím…
Ten poslední večer jí čtu znovu a naposledy tu báseň…
Blues o děvčátku a labutích

Josef Kainar

Než umřelo prý řeklo děvčátko
jediné slovo
A všichni se divili
Lékaři Primář I vrchní sestra se divila -
Než umřelo prý řeklo to děvčátko
Jediné slovo

Touha

Nebylo mu ani sedm roků
Pokoj devítka byl plný mlčení v tu chvíli
Ve vzduchu plul bilý člun
tažený labutěmi velmi ospalými
Pokoj devítka byl plný labutí
Všichni se divili
Ale kdo nosíte při sobě
příruční slovníček smrti
víte že na stránce té a té
to slovo se najde
Dokonce s poznámkou:
Povzdechnutí
obvykle poslední
Prosím vás
listujte potichu
Hrdě jsem to dočetl a měl slzičky na krajíčku,dal jsem jí pusinku na čelo a přikryl dekou. "Dobrou noc,bílá labuť! Přeji ti hodně štěstí…!"řekl jsem Emušce,ale netušil jsem,že to bude v jejím životě to poslední,co kdy v životě uslyší…….
The end…


tak a je to tu v anketě...Byl/a jsem tu.....je...

5. srpna 2007 v 18:25 | týna |  Já a můj blog
tak a je to tu v anketě ,,byl/a jsem tu'' je už 105 hlasů
...........no tak to je náš blog tolik navštěvovanej?!tak to je super ne??!!!mám velikou radost a děkuju vám všem co jste tu byli a hlasovali
díky moc
.................................................................................................................................................................

mastnost.blog.cz

5. srpna 2007 v 15:36 | Tykča |  spřátelené blogy
tak je tu další přátelák....mastnost.blog.cz
je fakt hustej o hiphopu a jeho stvořitel je dost hudtej hoper.......fakt stojí zato se tam podívat!!!

7 hříšných hříchů

1. srpna 2007 v 19:32 | http://punkis.blog.cz/0611/6-ze-7-smrtelnych-hrichu |  oBrÁzKy @ pOvÍdÁnÍ...
Touha
Závist
Domýšlivost
Lakomství
Lenost
Obžerství
vztek

krásný

1. srpna 2007 v 19:25 | http://punkis.blog.cz/0611/moc-moc-hezky |  jednodílné povídky
Děvče se zeptalo chlapce, jestli se myslí, že je pěkná a on odpověděl: "Ne". Zeptala se ho, jestli by s ní chtěl být navždy a on odpověděl: "Ne". Potom se ho zeptala, jestli by plakal, kdyby odešla a on odpověděl: "Ne". Řekla "Dost!", odešla pryč, slzy padaly po její tváři. Chlapec ji chytl za ruku a řekl "Nejsi pěkná, jsi nádherná, nechci být s Tebou navždy, já potřebuji být s Tebou navždy a neplakal bych, kdyby jsi odešla, zemřel bych......................

tak tohle je už trochu moc ne??

1. srpna 2007 v 18:51 | tykýk |  Já a můj blog
no tak tohle užpřekračuje meze!!!jako když se rozhodnete psát komentáře k článkům tak se podívejte v jaký sou rubrice a tak....vim že někde ty chyby prostě sou ale nemusíte se na tomto blogu vyjadřovat vulgárně
!!!!!!!!!!!!!!!!
všechny tyto komentáře byli zrušeny!!!!!!alespoň ne ty starší!!!
a proto vás žádám kdybyste měli jakoukoli připomínku..a měla opsahovat vulgární slova pište to na na tnto e-mail..................... topinkahotel@seznam.cz





díky za pochopení tereza